Žádné dítě není tak roztomilé, aby matka nebyla šťastná, když konečně usne. (Ralph Waldo Emerson)

Taky jste se kdysi ptala, co asi dělají ženy na mateřské celý den, když nemusí do práce? Nebo jste si představovala, že až tato výjimečná fáze vašeho života nastane, budete spanile vysedávat s oblíbenou knížkou na lavičce, zatímco si bude vaše dítě ukázněně a hlavně samostatně plácat bábovky v pískovišti? Taky jste se nakonec přesvědčila, že tenhle obrázek je jen jedním z krutých žertů lidské představivosti? Tak to jsme dvě.

A jak to máte teď? Všechno zalité něžným optimismem jako v reklamě na pleny, nebo jste tak rozlámaná na těle i duchu, jakoby vás právě vyndali ze ždímačky?

Tělo se už skoro nehne, zato nervy mám napochodu, občas zadržuju pláč (a někdy ani moc ne) a přitom se dívám na upravené maminky líbezně vykračující s kočárky a říkám si: Vždyť bylo mateřství můj největší sen, proč to nezvládám jako ostatní? A pak v naprostém zoufalství přijdu na seminář o problémech spojených s úlohou matky a nestačím se divit, že nejsem jediná.

I když jako každá matka někdy cítím vyčerpávající osamění, pořád si opakuju: 

V tomhle nejsem sama!